Francouzské pohádky

V trochu náročněji vedené podobě s grafickou černobílou úpravou přichází kolekce francouzských pohádek, od tří autorů - Perrault - dÁulnoy - de Beaumont

Už černobílý vzhled naznačuje, že zřejmě nepůjde o půvabné dětské pohádky, stejně tak luxusní černobílé ilustrace. A věru že nejde.

 

Francouzské pohádky mě jaksi cestou minuly. Ještě si vybavuji Pohádky paní husy (Perrault) a dnes by mě zajímalo, jestli jsou ve stejné úpravě a stejném překladu. Každopádně, jak jsem myslela, že si knihu jen proletím, abych si osvěžila paměť, tak jsem se hodně mýlila.

Překvapující bylo totiž zjištění, že jde o pohádky vskutku nepohádkové, místy docela drsné a dokonce s krvavými konci. Jiné pohádky mi připadaly zase lehce frivolní a tři nebo čtyři byly veršované. A všechny tak trochu odpovídaly době, ve které vznikaly. 

Přitom jsou mnohé pohádky známy. O Červené Karkulce. O Palečkovi. Kráska a zvíře. Princezna ve spícím lese, u nás známá jako Šípková Růženka. Nebo pohádka O bílé laňce, půvabně převyprávěná Františkem Hrubínem. A také morbidní příběh Modrovouse!

Nalezla jsem tu i pohádku O bílé kočičce, která byla naší televizí celkem vkusně přetavena do filmové podoby, i když jako kulisová pohádka. Ovšem původní předloha mě ohromila. Našla jsem tu poměrně rozvláčný příběh o bílé kočičce, která byla původně princezna, zakleta do podoby bílé kočky (nespoileruji, tohle snad zná každý, kdo se díval na televizní pohádky). Ovšem ten příběh je obohacený i o původ bílé kočičky, o její příchod na místo, kde se nacházela, o jejích rodičích. A celé je to protkáváno jakousi galantní stylistikou, moudré i duchaplné rozhovory, magická kouzla, zdobnost. 

Ve francouzských pohádkách vůbec hraje roli zdobnost, detaily, překrásné výrobky, nestačí dva koně, musí to být tucet koní, nestačí kočár, musí to být drahokamy vykládaný kočár, nestačí látka zatavena do oříšku, musí to být zrnko prosa, zasazené do pšeničného zrnka, zasazeného do kukuřičného zrnka, zasazeného do oříšku. Velkolepost, tak bych asi označila styl oněch pohádek. A pohádky bych označila spíš jako pohádkové příběhy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 A trochu poučení, kdo, kde a kdy.

P.S. překvapilo mě jiné zpracování známé pohádky Modrý pták. Už třetí jméno, které se objevuje. V mé původní knize princezna Růžička a její pravý opak, princezna Ropuška. Ve filmu Florina a Tritonka. A v tomto zpracování Květuška a Bachňa. Jak roztomilé.  :-) 

Knihu jsem získala docela nedávno, tedy tento rok, v jednom z antikvariátů. Po přečtení rozhodně nelituji, že jsem si ji objednala, i když to byl výstřel naslepo. Opravdu jedna z nejpozoruhodnějších pohádkových knih!

Navíc, pan Perrault byl prý spolupracovník slavného Colberta. 

Madam ďAulony byla pořádná dobrodružka, která málem zahubila svého muže a intrikami zahubila své dva ctitele. 

Madam de Beaumont, o té se moc pověstí nešířilo, ale zřejmě patřila k nadanými pisatelkám s poměrně rozsáhlým dílem, ze kterého se bohužel moc nedochovalo. 

Zdá se, že všichni tři pamatují éru krále Ludvíka XIV.